míjím zastávky oceánu
zdá se, že konečná není
Tvůj... úsměv přijde až k ránu
na moje barevné... snění
vždy proplavu žulovou zvonicí
a plavky mi utkají z trachytu
(a myšlenky po Tobě vonící)
zamčená klenbou
Tvojich
rtů...
...ahoj, Allicis nám tu včera připomněla paní Špinarovou...tam jistojistě je a vždy byl můj hluboký obdiv... Aneta není hudebně tzv. "můj šálek" ...ale zde mi to vše sedí tak jak to v hudbě potřebuji, je tam To co tam hledám, dodá mi to sílu, energii "nakopnout se", i když si člověk myslí, že vše uplně víš kde... a o tom to vše asi je?...krásné ráno...